Přeskočit na obsah

Claude Lanzmann

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Claude Lanzmann
Narození27. listopadu 1925
Bois-Colombes
Úmrtí5. července 2018 (ve věku 92 let)
12. obvod
Místo pohřbeníHřbitov Montparnasse
Alma materCondorcetovo lyceum
Univerzita Tübingen
Povolánínovinář, spisovatel, filmový režisér, scenárista, francouzský odbojář, filmový producent, filmový scenárista, dokumentarista a režisér
ZaměstnavatelEuropean Graduate School
OceněníVerzetsprijs van de Stichting Kunstenaarsverzet (1993)
čestný doktorát Hebrejské univerzity v Jeruzalémě (1999)
Goldener Ehrenbär (2013)
velkokříž Národního řádu za zásluhy (2014)
velkodůstojník Řádu čestné legie
… více na Wikidatech
ChoťJudith Magre (1963–1971)[1]
Angelika Schrobsdorff (od 1971)[1]
Partner(ka)Simone de Beauvoirová (1952–1959)[2][3]
PříbuzníJacques Lanzmann a Évelyne Rey (sourozenci)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Claude Lanzmann (27. listopadu 1925 Bois-Colombes5. července 2018 Paříž) byl francouzský publicista a režisér dokumentárních filmů.

Pocházel z rodiny židovských přistěhovalců z východní Evropy, jeho otec byl starožitníkem. Jeho mladší bratr Jacques Lanzmann (1927–2006) se stal úspěšným scenáristou a textařem. Doma se mu dostalo laické výchovy, přesto se jako student setkával s antisemitskými postoji. Za druhé světové války byl příslušníkem hnutí Résistance v oblasti Auvergne. Po válce vystudoval filosofii na univerzitě v Tübingenu, přednášel na Svobodné univerzitě v Berlíně a na European Graduate School.

Publikoval jako externista v listech France-Soir a Le Monde. Byl milencem Simone de Beauvoir a spolupracoval s její společensko-kulturní revuí Les Temps modernes (od roku 1986 do své smrti byl jejím šéfredaktorem).[4] Patřil k levicovým kruhům: podepsal Manifest 121 požadující odchod Francouzů z Alžírska, přátelil se s Frantzem Fanonem.

Na rostoucí antisionistické a antisemitské nálady v západoevropské společnosti reagoval v roce 1972 svým prvním filmem Pourquoi Israël.[5] Jeho nejslavnějším dílem je Šoa, pojednávající o vyhlazování Židů v nacistickém Německu, jehož příprava mu zabrala jedenáct let a vznik financoval z vlastní kapsy.[6] Film trvá devět a půl hodiny a neobsahuje žádné archivní záběry, režisér pouze nasnímal autentické výpovědi pamětníků z řad obětí i viníků.[7] Také ve svých dalších filmech se Lanzmann zabýval obhajobou práva izraelského státu na existenci a zaznamenával vzpomínky lidí, kteří přežili koncentrační tábory.

Za svoji tvorbu obdržel v roce 1986 Čestného Césara a v roce 2011 se stal velkodůstojníkem Řádu čestné legie.

Filmografie

[editovat | editovat zdroj]
  • Pourquoi Israël (1972)
  • Šoa (1985)
  • Tsahal (1994)
  • Un vivant qui passe (1997)
  • Sobibór, 14 octobre 1943, 16 heures (2001)
  • Le Rapport Karski (2010)
  • Poslední z nespravedlivých (2013)
  • Napalm (2017)
  • Čtyři sestry (2018)
  1. a b Internet Movie Database. Dostupné online. [cit. 2022-03-23].
  2. Dostupné online.
  3. Dostupné online. [cit. 2022-03-23].
  4. Český rozhlas Dostupné online
  5. Holocaust.cz Dostupné online
  6. Židovský tiskový a informační servis Dostupné online Archivováno 6. 9. 2019 na Wayback Machine.
  7. Aktuálně.cz Dostupné online

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]